Samostatnost není samozřejmost. Jak pomáhá osobní asistence v ČR

Každý z nás touží po důstojném a samostatném životě. Pro většinu lidí to znamená možnost vstát, umýt se, obléknout, dojít si na nákup, pracovat nebo jen být sám. Pro osoby s těžkým zdravotním postižením je ale samostatnost výzvou, která se neobejde bez pomoci druhých – jejich blízkých nebo profesionálních osobních asistentů. A právě osobní asistence se v Česku stává luxusem, který si mnoho lidí nemůže dovolit, i když se bez něj jejich důstojný život neobejde.

Co je osobní asistence a kdo ji potřebuje?

Osobní asistence je profesionální služba, která pomáhá lidem s postižením zvládat běžné denní činnosti. Od hygieny, oblékání, přesunu z vozíku na lůžko, vaření, až po doprovod do školy, práce nebo na úřad. Zkrátka pomoc v běžném denním (i nočním) režimu se všemi úkony.

Tuto službu potřebují zejména lidé s těžkým tělesným, kombinovaným či mentálním postižením. Pro mnoho z nich je to jediný způsob, jak žít samostatně a svobodně doma a vyhnout se pobytovému ústavnímu zařízení. Někteří potřebují asistenci na několik hodin denně, jiní prakticky nepřetržitě. A zde nastává hlavní problém, který spočívá ve financování osobní asistence.

Proč je osobní asistence nedostupná?

Ačkoliv stát poskytuje tzv. příspěvek na péči, jeho výše často neodpovídá skutečným nákladům. Například čtvrtý stupeň příspěvku – ten nejvyšší – činí 27 000 Kč měsíčně v případě, že příjemce žije doma, a ne v pobytovém zařízení. Jenže samotná asistence může vyjít i na 60 až 90 tisíc korun za měsíc, pokud má pokrývat celý potřebný rozsah péče.

Mnoho lidí tak stojí každý měsíc před těžkou volbou: Buď se omezí na minimum asistence, což jim velmi znepříjemňuje a mnohdy i znemožňuje běžné fungování, nebo shánějí peníze jinde – u rodiny, přátel, nadací nebo prostřednictvím veřejných sbírek.

Osobní asistence je v Česku oficiálně podporovaná státem – lidé s postižením mohou žádat o tzv. příspěvek na péči (PNP). Ten má čtyři stupně podle míry závislosti na pomoci druhé osoby. Nejvyšší, čtvrtý stupeň, činí od 1. 7. 2024 částku 23 000 Kč měsíčně pro dospělé osoby v pobytových zařízeních a 27 000 Kč měsíčně při pobytu doma. Na první pohled to může vypadat jako slušná částka – ale realita je mnohem tvrdší. 

Přehled nárůstu příspěvku na péči pro jednotlivé stupně:

Zdroj tabulky: Tisková zpráva MPSV

Co opravdu pokryje příspěvek?

Cena 1 hodiny osobní asistence se v různých regionech liší, ale obecně se pohybuje mezi 120–165 Kč / hodinu (podle výpočtů asistence.org). Pokud by člověk potřeboval asistenci alespoň 10 hodin denně, tedy 300 hodin měsíčně, dostaneme se na částku:

● 300 h × 165 Kč = 49 500 Kč měsíčně

To znamená, že i nejvyšší možný příspěvek od státu pokryje jen polovinu potřebné částky. A co víc – lidé často potřebují asistenci i v noci, tedy ještě větší rozsah péče, a případně i kombinaci osobní asistence a jiných služeb.

Kdo na to doplácí?

● Podle dat asistence.org až 95 % lidí s postižením nemá dostatek financí na potřebný rozsah asistence.

● Mnoho rodin je nuceno přebírat roli pečovatelů – často na úkor vlastní práce a příjmů.

● Někteří lidé končí zbytečně v ústavní péči, protože si nemohou dovolit asistenci v domácím prostředí, ač by to bylo humánnější a ve finále i levnější pro všechny zapojené.

Srovnání nákladů a podpory

To je částka, kterou musí uživatel pokrýt z invalidního důchodu (v průměru kolem 12–16 tisíc). Ale pak jsou tu další výdaje – na bydlení, stravu, ošacení, cestování, zdravotní péči a rehabilitace, koníčky...), které v součtu samozřejmě zdaleka převyšují příspěvky od státu. Mnozí se tak obrací na pomoc rodiny, přátel nebo zakládají veřejné sbírky – jako to dělá Jakub Vybíral.

Jakubův příběh: Touha žít důstojně, ne přežívat

Jedním z těch, kteří na vlastní kůži prožívají nedostupnost osobní asistence, je Jakub Vybíral. Mladý muž na vozíku, který i přes těžké zdravotní postižení touží žít naplno, je aktivní a odhodlaný s problémy bojovat. Představa života v ústavním zařízení je pro něj nemyslitelná.

Jakub pobírá plný invalidní důchod, který ale pokryje pouze náklady na bydlení a stravu. Výše zmiňovaný příspěvek na péči 4. stupně mu umožní platit jen několik málo hodin osobní asistence na den.

A bez osobní asistence si svůj sen o samostatném životě plnit nezvládne. Potřebuje pomoc s veškerými denními úkony, od ranní hygieny až po večerní přesuny do postele. Sám se nenapije, nenají, nedojde si na WC.

Jakub spustil sbírku na Donio.cz, aby mohl důstojně žít, pracovat a být aktivní součástí společnosti. Podpořit jej můžete zde, bude vděčný za každý příspěvek:

CHCI PŘISPĚT KUBOVI na asistenci

Nejen lidé, ale i technologie pomáhají

Vedle lidské pomoci existují i pomocníci technického rázu – kompenzační a zdravotnické pomůcky, které výrazně zvyšují samostatnost a kvalitu života.

Správně zvolený vozík, sprchovací židle, nájezdové rampy, antidekubitní pomůcky nebo polohovací systémy umožňují lidem s postižením zvládat řadu věcí bez pomoci – nebo s minimální asistencí. A samotným pečujícím nebo osobním asistentům velmi usnadňují každodenní péči o blízké a klienty.

Jaké pomůcky pomáhají zvládat každodenní život?

Mezi pomůcky, které mohou zásadně pomoci s každodenní samostatností, patří zejména:

• Elektrické vozíky – jsou vhodné nejen na ven, ale i do interiéru. Například modely iChair, s možností individuálního nastavení, dlouhým dojezdem a snadným ovládáním i pro uživatele s minimálními pohybovými schopnostmi.
• Toaletní a sprchovací židle, madla – zajišťují bezpečnou a pohodlnější osobní hygienu.
• Polohovací zařízení a antidekubitní pomůcky pomáhají při dlouhodobém sezení, zabraňují proleženinám.
• Nájezdové rampy – pomáhají překonávat překážky v exteriéru a zvyšují mobilitu bez asistence i s ní.
• Zvedací zařízení – usnadňují práci asistentům při přesunu klienta z jednoho místa na druhé.

Potřebujete poradit, která pomůcka může pomoci právě vám nebo vašim blízkým? Rádi vám pomůžeme s výběrem – kontaktujte nás.

Společně za lepší systém i samostatnost

Nedostatek osobních asistentů je problém, který je potřeba řešit na systémové úrovni. Ale dokud se tak nestane, může pomoc přijít i od jednotlivců, komunit, firem a technologií.

Příběh Jakuba je výzvou k zamyšlení i k akci. Můžeme pomoci – sdílením, příspěvkem, šířením osvěty nebo třeba správnou pomůckou, která promění bezmoc v možnost.
________________________________________

Zajímavé zdroje informací:
● https://www.asistence.org/
● https://patystupen.cz/
● https://www.osobniasistence.cz/
● https://darujasistenci.cz/

 Zdroj fotografií: osobní archiv Jakuba Vybírala